Ženy plné lifespiration: Veronika Kašáková

Čtení na 6 minuty

Jednou z ambasadorek mezinárodní fotografické soutěže Lifespiration starts here módního e-shopu Answear je i modelka, finalistka České Miss 2014 a rovněž zakladatelka stejnojmeného nadačního fondu, Veronika Kašáková. I přes to, že Veronika vyrostla v dětském domově, za svůj život už dokázala mnohé. Postavila se na vlastní nohy, napsala dvě knihy a založila nadační fond, který podporuje děti v dětských domovech tak, aby mohly žít plnohodnotný život a byly připraveny na překážky v běžném životě po opuštění dětského domova.

Co pro Vás znamená pomáhat druhým?

Začnu tím, že se úplně neztotožňuji se slovem pomáhat. Pokud se někomu stane, že se cítí lépe, nezpůsobil to nikdo jiný než on sám, tedy pomohl sám sobě. My můžeme akorát nasměrovat, předat nějakou zkušenost, ale veškerému lepšímu pocitu sám ze sebe, lidé vděčí sami sobě.

Kde jste našla odvahu k napsání své první knihy, kde sdělujete, jak jste se dostala do dětského domova a odhalujete tak své soukromí široké veřejnosti?

Myslím si, že jsem k tomu nikdy nepotřebovala sbírat odvahu. Celý život jsem se vypisovala ze svých emocí a pocitů. Bylo pro mě naprosto normální být autentická a upřímná, že jsem vlastně nad tím takto nepřemýšlela. I teď, u mé druhé knihy tomu tak je. Vím, že moji knihu budou číst další lidé. Pro někoho jsem vlastně úplně nahá. Mně to psaní pomáhá, člověk to píše sám pro sebe, aby mu bylo lépe. Napsat knihu o dětském domově, a dát tak celý můj příběh na papír pro mě byla obrovská terapie a úleva.

• 

• 

Právě jste vydala druhou knihu. O čem kniha je, kdo by si jí měl přečíst a proč?

Asi nedokážu úplně přesně říct, kdo by si jí měl přečíst. Napsala jsem jí s pocitem, že by se některá žena, dívka, slečna mohla cítit podobně jako já, a mohla by se v tom najít – najít sama sebe v mém příběhu. Protože celý náš život je o mezilidských vztazích, a tahle kniha je o vztazích nejenom k druhým, ale i o vztahu sama k sobě. Nebudu úplně prozrazovat o čem je, ale je ještě více intimní než první díl. Je pro mě životním milníkem. Kdyby mi vše, co kniha obsahuje, řekl někdo jako mladé ženě, možná bych se tolika netrápila. To je otázka.

Jak moc je těžké založit vlastní nadační fond?

Po praktické části to není tak těžké. Ostatní lidé vás nasměrují k tomu, co je potřeba k založení nadačního fondu. Nicméně udržet ten chod, najednou stát ve vedoucí pozici a delegovat něco, co sám nevíte jak, už není tak jednoduché. Je to samozřejmě cesta a nasbírané zkušenosti. Překážky jsem vždy řešila až ve chvíli, kdy přišly. Je to vzdělávání se a já si vždycky říkám, že když je dobrý záměr, tak by do toho člověk měl jít. A tak to bylo i v případě nadačního fondu. Já jsem chtěla pracovat s dětmi a se vším okolo, čemu jsem nerozuměla, mi pomohli lidé, kteří tomu rozumí.

Co přesně nadační fond dělá a komu pomáhá?

Nadační fond je zaměřený na děti z dětských domovů a na mladé lidi, kteří opouštějí jeho brány. Alfa omega je náš projekt Restart, který pomáhá mladým lidem před odchodem z dětského domova a následně poté. V praxi to vypadá tak, že máme kompetentní průvodce, kteří prochází psychickou způsobilostí, psychotesty a pohovorem s dětským psychologem panem Radkem Ptáčkem. Tato kompetentní osoba vstupuje poté individuálně do vztahu s mladým člověkem, který je před odchodem z dětského domova. Naší prací je, aby průvodce dostatečně připravil mladého člověka na odchod a byl mu doprovodem. Aby na všechno nebyl tento člověk sám a průvodce tu pro něj byl v nepříznivých situacích. Naše hlavní činnost začíná v momentě, kdy mladí lidé opouští brány dětského domova. Řešíme s nimi bydlení, zaměstnání, finanční gramotnost, ale také je podporujeme po psychické stránce.

 

Poměrně nedávno jste se stala maminkou. Změnil se tím nějak postoj k Vaší práci? Napadly Vás díky tomu nějaké změny a plány do budoucna, které byste chtěla uskutečnit?

Změnilo se toho ve mně jako v ženě spoustu, vlastně je to pro mě zatím největší životní změna – obrovská transformace, kdy najednou tady nejsem jenom sama za sebe. Přemýšlíte ještě nad další osobou, kterou bezmezně a bezpodmínečně milujete. Je to taková ryzí láska, kterou jsem doposud nepoznala. Takže Vás to vlastně může až vyděsit, protože se to samozřejmě násobí i strachem o tu malou bytost. V současné chvíli se s těmito všemi pocity, které vás mile překvapí a vyděší zároveň, sžívám. Dostala jsem pro sebe odpovědi, které jsem celý život hledala, a to třeba i na otázku, co mi nejvíce v dětském domově chybělo. Dokázala jsem si odpovědět až teď , jako maminka úžasného chlapečka. Došlo mi, že mi celý život chyběl někdo jako jsem já pro svého syna, někdo kdo by mě bezmezně miloval, opatroval, myslel na mě 24 hodin denně 7 dní v týdnu a to, že bych pro někoho byla naprosto vším. Ten, kdo tohle má, je opravdu bohatý člověk a přála bych takovouhle lásku všem dětem. Co se týče plánů do budoucna – Matyáškova výjimečnost mě nasměrovala ještě k dalším dětem, které mají v životě nějaké omezení. Proto přemýšlíme, že do budoucna finančně podpoříme i děti s metabolickou vadou fenylketonurie. Cítím, že je potřeba jít i tímto směrem, tedy veřejně o tom mluvit. Momentálně však tolik plánů nemám, vždy když jsem měla, tak se pánbůh smál a nakonec zařídil vše jinak. Takže nechávám vše samovolně plynout.

Hraje móda ve Vašem životě nějakou roli? Popřípadě jakou?

Dlouhou dobu nehrála, nebyla jsem módní fanatik, právě naopak. Byla jsem velký amatér a k módě mě přivedla až má práce a také stabilní zázemí. Do té doby jsem si nemohla moc vybírat, a tak nějak si tu módu užívat. Až posledních pár let je tomu jinak a vnímám to i tak, že móda může být koníček. V tomto směru mě formoval hlavně můj muž. Ne že by byl módní specialista, ale má přirozený talent a vkus. To člověk buď odkouká nebo ho to ovlivní. Často jsem chodila za ním a chtěla znát jeho názor. Nyní mě baví si s módou hrát, kombinovat různé kousky a styly.

Co vás v životě inspiruje? Kde hledáte svoji životní inspiraci?

Teď určitě ve svém synovi, ve kterém je obrovská čirá radost a láska k životu. Mám pocit, že s ním objevuji znovu celý svět přes jeho čisté oči a to je obrovský dar, kterým se nám prostřednictvím našich dětí dostává – vidět znovu barvy světa. To je po mě obrovská inspirace. Potom můj muž a všichni lidé kolem mě, s kterými trávím čas a jsem s nimi, protože je mám ráda. To jsou ti, kteří mě neustále posouvají, je to moje rodina. Dále samozřejmě děti z dětských domovů, které jsou pro mě pořád svým způsobem děti, kteří ke mně – k nám patří.

Co byste vzkázala ženám, které teprve sbírají odvahu jít si za svými sny?

Vzkázala bych jim, že pokud se něčeho bojíte, tak přesně do toho máte jít. Tam se ukrývají ty největší dary.