Ekologické cestování – trend nebo rozmar? Sabina Ławrow – cestovatelka, která cestuje po světě na vlastní pěst, píše o podstatě pomalého cestování.
Anthony Bourdain – kuchař a cestovatel, který se však raději nazývá spisovatelem. Muž, který procestoval celý svět, je ve středním věku, objevuje a prožívá ho tak trochu jako dítě, velmi emotivní a vždy před kamerou. Nebál se těžkých témat, seděl za stolem s každým, s hvězdami i s obyčejnými lidmi. Byl a stále je zdrojem citátů a myšlenek, na které se nezapomíná. Jeden z mých oblíbených:
Cestování není hezké. Ne vždy je také pohodlné. Někdy bolí a dokonce láme srdce. Ale to je v pořádku. Cestování nás mění a mělo by nás měnit. Zanechává stopy na naší paměti, vědomí, duši a těle. Odnášíme si něco pro sebe. Doufám, že za sebou zanecháváme i něco dobrého.
Tony měl možná na mysli širší kontext, ale tento citát použiji jako východisko k tématu vědomého cestování.
Cestování jako splněný sen
Cestování ještě nikdy nebylo tak jednoduché. Nízkonákladové letecké společnosti jsou vynálezem posledních 10 – 15 let. Většina z nás se také alespoň jednou ročně vydá dále na jiný kontinent. Během těchto několikatýdenních cest téměř každý z nás čerpá potěšení ze seberealizace, objevování nových, inspirativních lidí a kultur. Pokud bychom chtěli jedním slovem shrnout to, co dělají travel blogeři, je to to, co nás inspiruje. Motivují a ukazují, že je možné jet do vysněné destinace. Nebo lze dokonce žít z cestování. Dokazují, že je to ten nejlepší scénář pro život. Nesmíme však zapomínat, že se všemi těmito benefity musí přijít i zodpovědnost.
Ne kvantita, ale kvalita – i během cestování
Stojí také za úvahu, zda jsme schopni vidět celou Itálii za týden nebo dva? Má to vůbec smysl? Proč místo toho, abychom jezdili jako blázni a jen odškrtávali místa, nezůstat na jednom místě a nezažít ho naplno? Zároveň méně znečišťujeme životní prostředí. Kratší dopravní vzdálenost znamená i méně odpadu a méně benzínu. Když budeme na místě, bude pro nás jednodušší podporovat místní podniky. Masový cestovní ruch ovládají velké korporace a zisky se nedostávají k malým místním firmám. Nejlepší je ubytovat se v malých rodinných hotelech či v airbnb. Podle principu ekonomiky – čím blíže necháte peníze, tím dříve se vám vrátí.
Místa dobrá pro vás i pro planetu
Vybírejme si hotely, které žijí v souladu s přírodou. Existuje stále více sdružení a komunit, které takové ubytování sdružují. Letos jsem navštívila takový udržitelný hotel v Jižním Tyrolsku v Itálii. Naturhotel Leitloff je jedno z mála měst v Evropě, které je zcela energeticky a klimaticky nezávislé. Využívají solární panely a vlastní ekologické pece na dřevo. Mnohé hotely na Islandu využívají geotermální energii, které je zde dostatek. To však není všechno, hotel má dokonce vlastní farmu a zahradu, a co vyprodukují – bude slušet na talířích hostů. Všechna jídla se připravují podle ročního období. Hotel je po nedávné generální rekonstrukci také kompletně postaven z přírodních stavebních materiálů. Kromě toho je to rodinný hotel a každý se zde cítí jako výjimečný host. Má to vliv na cenu za noc v hotelu? Ne nutně. Přesvědčte se o tom sami.
K mé radosti se ve stále větším počtu hotelů setkávám se zprávou, často podanou příjemným nebo zábavným způsobem: „Možná nemusíte každý den používat nový ručník. Pokud ho chcete použít znovu – zavěste ho, a chcete-li nový, nechte ho na zemi.“ A vidím to spíše v lepších hotelech. Ekologie je stylová, není v rozporu s luxusem! Někdy stojí za to zvážit i to, jestli potřebujeme všechny ty malé lahvičky se šamponem nebo krémem. Budeme je opravdu používat, nebo skončí doma v šuplíku? Je to ovšem nejlepší pro životní prostředí, protože hotel používá velké naplněné dávkovače. Existují také hotely, které dokonce recyklují mýdlo! Použité mýdlo se sesbírá a podrobí se další tepelné úpravě, která zničí všechny bakterie. Nové kostky se nejčastěji darují nadacím na podporu nejchudších.
Šetření a cestování
Dobrá ekologie znamená také úspory. Vezměme si například náklady na elektřinu a vodu – pokud během cestování neplatíme tyto účty, často z lenosti necháme svítit světlo, když jedeme ven. Možná to neplatíme přímo, ale určitě je to zahrnuto v ceně hotelu. Podobně je to i s vodou. A není to jen o penězích. Nedávno jsem byla v Jordánsku. Teprve na konci cesty jsem zjistila, že voda je tam omezená! Oteplování klimatu a pouštní podnebí způsobilo, že se tato země potýká s obrovským problémem s vodou. Nejen k pití, ale také obecně. Bohužel tento jev bude časem narůstat, zejména v tropických zemích. Jako turisté skrytí pod stínítkem se před námi skrývá i nepříjemná pravda. Hotel vytváří rezervy pro naše pohodlí, ale v jistém smyslu bereme tuto vodu obyvatelům. Byl to pro mě šok, i když jsem toho už tolik viděla.
Co můžete dělat během cestování?
Co můžeme dělat na místě? Můžeme se vzdělávat. Můžeme slušně říci personálu hotelu, že například netřídí odpad, nebo se zeptat, co se děje se zbytky snídaně? Může se ukázat, že informace půjde výše a budeme mít vliv na změny ve vedení hotelu. Nečekala jsem (cestování je nejlepší učitel), že cestování ovlivní má rozhodnutí o recyklaci. Třídíme, házíme do vhodných kontejnerů (alespoň doufám) a odpadky nám zázračně mizí před očima. Nevíme, co se bude dít dál. Jen 30 – 40 % plastů lze recyklovat, zbytek se zakopává nebo spaluje, čímž se do atmosféry vypouštějí stovky tun skleníkových plynů. Polovina plastů sklizených k recyklaci se vyváží i do zemí mimo EU. A v rozvojových zemích můžeme dokonale vidět, co se děje dál a kolik toho produkujeme. Řeky a silnice jsou plné plastů a odpadu. Když jsem cestovala místním autobusem po Africe, dokonale jsem věděla, aniž bych vystrčila nos, jestli přejíždíme přes vesnici. Jednoduše to tam smrdělo plastem. Na téže kontaminované půdě byl později zasazen v domácí zahradě mrkev. Pokud si netroufáme na rozhovor s místními obyvateli, lze alespoň omezit výrobu plastových lahví na místě tím, že si s sebou vezmeme láhev na vodu. Pijme vodu z vodovodu všude, kde můžeme. V celé Evropě je voda z vodovodu bezpečná k pití. A na Islandu je ve vodovodu ještě lepší a chutnější voda než v našich lahvích. K mé radosti – vidím stále více levných ubytoven, které mají dávkovače vody k naplnění láhve zcela zdarma.
Alternativní dopravní prostředky
Osobně nemám ráda extrémy, ale také jako cestovatelka na plný úvazek bych byla pokrytec, kdybych žádala úplně se vzdát letecké dopravy. Toto téma se otevírá stále častěji. Z hlediska kilometrů jsou skutečně nejekologičtější lodě, potom vlaky, autobusy, auta a nakonec letadla. Teprve při dlouhých vzdálenostech se ukazuje, že let je nejen nejpohodlnější možností, ale je i podobný silniční dopravě ve smyslu zanechané ekologické stopy. Takže možná při kratších trasách, například Berlín – Varšava, se vyplatí zvážit vlak namísto letadla. A na místě je někdy lepší použít autobus (díky autobusovým pruhům jsou ve špičce mnohem rychlejší) nebo metro. Často je to největší dobrodružství, zvláště při delších cestách. Část Afriky, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie jsem přecestoval místními autobusy. Na rozdíl od zdanění funguje dálková autobusová komunikace v Asii nebo Jižní Americe lépe než u nás. Při cestách po Peru a Bolívii jsem pravidelně využívala noční autobusy. Šetřila jsem tak za ubytování! A autobusy byly tak dobře vybaveny, že jsem takové autobusy v Evropě ještě neviděla. Sedadla byla rozložena tak, že jsem měla spoustu místa na nohy a příruční zavazadla, přesně jako v první třídě v letadle. Cena? 10-15 dolarů za 500 nebo 1000 km. Seznámila jsem se i s dalšími spolucestujícími a hodiny jsme si vyměňovali názory.
V Lisabonu jsem však využívala historické tramvaje. Staré dřevěné vagóny vypadaly na fotografiích nádherně, ale jízda byla i perfektní příležitostí setkat se s Lisabonci a vidět, jak opravdu vypadá jejich život. Zpravidla je snazší poznat kulturu země v baru než v muzeu. Skvělým nápadem je také půjčit si na místě kolo a pohybovat se vlastními svaly s nulovou stopou. Trochu pohybu a je to ideální pro městské výlety. Nemusíme se starat o parkování, všude se dostaneme, často i nejrychleji. Města jako Berlín (kam se s autem bez ekologické nálepky nedostanete, stará a naftová auta jsou zakázána) nebo v poslední době i Londýn je jako stvořený pro cyklisty, kde se vybudovalo množství stezek. V Londýně jsem to měla do práce asi 10 km. Na kole asi 40 minut a metrem? Minimálně 40 minut, často i déle. Při přesunech mezi městy se také vyplatí zvážit možnost využití blablacaru nebo se jednoduše zeptejte spolucestujících z hotelu, zda nejdou stejnou cestou, a podělte se o cestovní náklady. Noví přátelé zaručení.
Uvědomělý cestovatel je dobrý cestovatel
Když opustíte město a navštívíte národní parky, snažte se neodbočit z vyznačené cesty. Ne každý ví, že na takových místech je zakázáno sbírat houby nebo dokonce koblihy. To vše v zájmu ochrany přírody. Podobně je to i s korálovým útesem. Nedávno jsem byla u Rudého moře a zarazilo mě, jak moc je korálový útes poškozen. Voda byla průzračná a já nevěděla, proč útes umírá… Ukázalo se, že to způsobil člověk. Příliš mnoho lidí se ho dotýkalo, stálo na něm a ničilo jemnou tkáň podmořského života.
Jednou z méně často diskutovaných témat je vyhazování organického, biologicky rozložitelného odpadu, ovoce. Zatímco odhodit jádřinec z jablka někam do keřů je přijatelné, vyhodit slupku z banánu nemusí být až tak dobrý nápad. Důvodem je, že při přepravě banánů do Evropy jsou tyto postříkány množstvím chemikálií, aby se zlikvidovali škůdci. A to jsou úplně jiné látky než ty, které se používají na našich polích. Možná to není velký problém, ale může to ublížit například mravencům. Podobně i cigaretový nedopalek, který obsahuje množství jedovatých látek, může být pro naše malé přátele smrtelně nebezpečný. Jak se Novozélanďané přesvědčili na vlastní kůži, ne tak dávno dovezli z Evropy několik živočichů (včetně potkanů, vačic), které se bez přirozených protivníků rozmnožili závratným tempem a stali se invazním druhem ohrožujícím například endemické papoušky nebo nelétavé kiwi. Dnes nás po příchodu na Nový Zéland důkladně kontrolují – jestli nemáme bláto na botách a ve stanu (kde může být hmyz). Také si nesmíte přinést maso nebo ovoce.
Naší prioritou je postarat se o tato velmi ohrožená místa vyhynutí, která vyžadují zodpovědné cestování. Ať je to náš příspěvek k ochraně příštích generací. Zeptejte se, co žirafy jedí, a pořiďte jim v národním parku speciální krmivo. A koláčky si nechte na večer, když pocítíte hlad. Naše kachny obyčejné bychom neměli krmit chlebem, ale semínky nebo zeleninou.
Dobré a špatné stránky suvenýrů
Nevím, jestli to ještě někdo dělá, ale určitě bychom neměli kupovat suvenýry vyrobené ze zvířat nebo jejich částí, ale ani mušle či korály – zvláště pokud neznáme jejich původ. Turistický průmysl je obrovský byznys, na kterém chce každý vydělat a tyto věci se nejčastěji získávají nelegálně.
Jedním z největších tajemství turistického průmyslu je, že téměř všechny magnetky po celém světě se vyrábějí v Číně. A dvakrát se zamysleme, jestli tento šmejd potřebujeme a zda za rok neskončí ve skříni nebo, ještě hůře, v odpadkovém koši. Už pět let nosím u klíčů kroužek, který mi vyrobil řemeslník na ulici, přestože jsem se za tu dobu pětkrát stěhovala. Ráda sbírám i krásné pohlednice, ale držím se pravidla, že musí být s portréty, potom si nechávám jeden styl. Nejlepšími dárky pro rodinu jsou zpravidla ty, které sníme nebo vypijeme. Se svými blízkými se tak podělíte o část kultury, vždyť kuchyně je její důležitou součástí.
Máte na výběr? Vybírejte moudře
Jelikož jsme se opět ocitli v kuchyni, na závěr si vzpomenu na Anthonyho Bourdaina. V jednom ze svých pořadů „Parts Unknown“ z Jamajky po setkání s Chrisem Blackwellem, zakladatelem vydavatelství Island Records, dospěl k závěru, že problém je v tom, že bohatí lidé chtějí žít jednoduchý život, jako je život jamajského rybáře. Ale žijí takovým životem, protože nemají peníze. Ve skutečnosti nejde o to, aby se z nás všech stali environmentální extremisté. Každý extremismus je špatný. Stačí, když budeme mít na výběr – vybírejme si moudře. Přemýšlejme v mikrokosmu kolem nás. Odpověď na otázku v nadpisu – doufám, že to nebude ani krátkodobý trend, ani rozmar bohatých mileniálů, ale racionální rozhodnutí pro cestovatele, kteří myslí empaticky a dlouhodobě. Etické cestování bude pokračováním tohoto článku.
Sabina je jednou z nejoblíbenějších polských cestovatelů. Před několika lety dala výpověď v korporaci, aby mohla sama cestovat po světě. Navštívila 69 zemí a objevila se na 6 kontinentech. Píše, fotografuje a pracuje na svém režisérském debutu.