Čtení na 2 min
16 Úno 2024
České porodnictví se na rodící ženu dívá jako na něco porouchaného, říká Moje Heroine právnička Adéla Hořejší
Autor:
Katka
Čtení na 2 minuty
Představujeme první inspirativní ženu projektu Moje Heroine, jehož cílem je upozornit na ženy, které mají vizi, sílu a odhodlání měnit svět kolem sebe k lepšímu.
Díky ní se v Česku začalo otevřeně mluvit o porodnickém násilí. Neohroženě hájí ženy, které kvůli porodu zažily psychickou újmu nebo řeší následky poranění. A postavila se u soudu i za poškozené v případu Feri. Lidskoprávní advokátka Adéla Hořejší hájí ty, kterým někdo ublížil z pozice moci. A i proto získala ocenění Moje Heroine 2024.
Změna vnímání porodnictví
„Když jsem před deseti lety mluvila na Radiožurnálu o porodnickém násilí, moderátor na mě reagoval zaskočeně. Dnes už je termín i součástí vládní strategie pro rovnost. Stejně tak na straně žen dochází k silnějšímu vědomí vlastních potřeb i práv,“ říká Adéla Hořejší. „České porodnictví je postavené intervenčně. Nedůvěřuje porodu jako zdravému procesu. Na rodící ženu se dívá jako na něco porouchaného, co je třeba opravit. Jsou to přitom právě zdravotnické zásahy, co do porodu vnáší patologii a spouští kaskádu komplikací, které pak složitě kompenzuje dalšími zásahy,“ vysvětluje advokátka, která ve sledovaném sporu zastupovala i známou porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou.
Odkaz minulosti a současný boj o spravedlnost
„Právníky jsem měla v rodině, tuto kontinuitu ale bohužel přerušilo šoa a následně komunistický režim. V rodině vždy bylo přítomné silné sociální cítění. Můj děda za první republiky obhajoval horníky po Velké mostecké stávce. On i praděda měli den v týdnu, kdy se zabývali prací pro bono, radili chudým zdarma, taky například založili pro komunitu divadelní spolek,“ říká právnička, která se rozhodla na svoje předky navázat.
„Myslím si, že i moje osobnostní nastavení mě vede k tomu, že citlivěji vnímám potřebu spravedlnosti. Právo je základním nástrojem, jak ji prosazovat. Není všemocné, často jen zobrazuje aktuální podobu společnosti,“ uvažuje Adéla. Soudní spory jsou vyjednáváním o interpretaci práva a mohou postupně otevřít cestu k větší citlivosti. „Ať už jde o manželství pro všechny nebo právo žen rozhodovat o svém těle, je to otázka vnímavosti a respektu k druhému člověku,“ dodává advokátka, která je ve své práci mimořádně úspěšná, ale úspěchy považuje jen za „rychlé cukry.“ „Snažím se v sobě hledat laskavost, i když v tom dost často klopýtám. Ve své práci nejvíce čerpám ze vztahů s lidmi,“ říká.
Opakovaně se jí daří obracet pozornost od pachatelů k obětem. Tak tomu bylo i v kauze Feri. Případ byl pro ni od začátku až do konce především o několika statečných mladých ženách, které se rozhodly proti bývalému poslanci svědčit navzdory obrovské psychické zátěži způsobené soudním procesem. A nepochybně i díky její práci soud rozhodl o Feriho vině. Ona sama vnímá otočení perspektivy jako klíčové. „Rozhodnutí soudu se týkalo zásahu do života těch žen,“ říká, když kauzu zpětně reflektuje. „A o to šlo. Ten soud byl o nich, ne o něm,“ dodává.
Článek vznikl ve spolupráci s redakcí Heroin | Foto: Ondřej Košík | Make-up a styling: Natálie Host (Pure District) | Produkce: Linda Majerová
