Moje Heroine 2022 X Answear: Jana Soukupová

Markéta
|
20 dubna 2022
|
Čtení na 5 minuty
Čtení na 5 minuty

Answear.cz je hrdým partnerem projektu Moje Heroine 2022 časopisu Heroine, který Vám v tištěném magazínu a na webu postupně představí 10 úžasných žen. Všechny mají odvahu měnit svět kolem sebe, odhodlání pomáhat potřebným, zkrátka jim nechybí „lifespiration“. Zde vám přinášíme krátký rozhovor s hrdinkou měsíce dubna, Janou Soukupovou, zakladatelkou iniciativy Youth, Speak Up!, která si dala za cíl změnit vnímání politiky jako něčeho, co můžeme jen ztěží ovlivnit.

Do povědomí veřejnosti jste vstoupila díky organizaci Youth, Speak Up!, která dostává politiku mezi mladé lidi. Kdy jste se o politiku začala zajímat Vy?

Politikou se u nás doma vždy dost žilo. Ale nepředstavujte si, že jsme politicky monotónní rodina, která fandí jednomu týmu. Ba naopak, při nedělních televizních debatách bývalo a stále bývá dost veselo. Myslím, že tato názorová diverzita vycházející z mé rodiny mě dost politicky formovala už od malička. Politiku jako takovou jsem však v rámci různých tematických celků začala aktivně vnímat v nějakých patnácti. Podpořilo mě v tom Česko-anglické gymnázium v Českých Budějovicích, kde jsem pod vedením profesorky Štěpánky Kloudové absolvovala řadu studentských politických simulací. Už tenkrát jsem se v tom dost našla.

Kdy tedy přišel ten zlom, kdy jste se rozhodla s nízkou volební účastí mladých lidí něco udělat?

Po střední škole jsem si vybrala studijní obor na VŠE v Praze, který byl zajímavým mixem ekonomie a politologie. Na vysoké jsem se stala předsedkyní studentského spolku Klubu mladých politologů. Se členy spolku jsme se domluvili, že nebudeme pořádat akce jen pro nás – lidi z ekonomky, ale rozhodli jsme se také v rámci našeho klubového „CSR“, že předáme kus našeho nadšení a znalostí o politice dál – středoškolským studentům. Vymysleli jsme tedy sérii workshopů pro středoškoláky a jezdili jsme po celé republice. Po roce snažení jsme začali bilancovat. Tenkrát jsem začala shromažďovat průzkumy týkající se zájmu mladých o politiku a byla jsem dost zhrozena. Podle OECD z roku 2016 jsme byli zemí s nejmenším zájmem mladých o politiku.

Přemýšlela jsem co s tím, až jsem v roce 2018 na VŠE spustila nový projekt s názvem Youth, Speak Up!. Pro celý projekt byl poměrně formující průzkum České rady dětí a mládeže, který změřil, že 89 % mladých Čechů si myslí si, že se o ně politici nezajímají a že politika potřebuje nové tváře. A tak jsem se rozhodla udělat takovou politickou laboratoř. Pozvala jsme si mladé a inovativní „nepolitiky“ z různých oborů, aby mi vytvořili program na míru mladým lidem. Ten jsme nazvali 21 bodů pro 21. století. Později si mi podařilo pod agendu připojit 7 mládežnických organizací parlamentních politických stran, se kterými jsme otevřeli na témata jako digitalizace, ekologie, duševní zdraví i podpora mladých vědců pracovní skupiny. Věděla jsem, že další volební období musí být o mladých lidech. A tak jsme v Youth, Speak Up! nechali změřit agenturou preferovaná témata mladých Čechů a na začátku roku 2021, právě v období horkého draftování politických programů, jsme měli hotovo. Z průzkumu vyšla řada zajímavých témat jako otázka bydlení, vyšších trestů za znásilnění, ochrana přírody, flexibilní úvazky a další. Ty jsme tedy přinesli na zlatém podnose politickým stranám a mám opravdu velkou radost z toho, že ve většině programů se témata promítla. Měli jsme tedy základ pro to, aby se témata do vlády dostala. Další krok bylo legitimizovat daná témata vyšší volební účastí jejich nositeli – tedy mladými lidmi. A tak jsme spustili masivní kampaň na podporu volební účasti lidí mezi 18-30 lety, kterou jsme nazvali Volby pro mladé. A povedlo se. Loňské volby byly skutečně o mladých, vlna podpory volební účasti mezi mladými byla obrovská. Poskočila z dlouho zaseklých 50 % na 63 %! A podle exit pollu jsou to právě mladí, kteří zahýbali s českou politikou.

Setkala jste se s tím, že by Vás okolí odrazovalo od politiky kvůli přesvědčení, že je těžké něco změnit? Pokud ano, jak jste se s tím potýkala a co si o tom myslíte Vy?

Jak jsem již zmínila, o politiku jsem se začala zajímat poměrně brzy, mnozí říkali, že až moc brzy. Ještě na střední jsem projevila zájem o jednu politickou stranu, ve které tehdy ještě nebyla žádná mládežnická organizace, a musela jsem si tedy vydobýt respekt mezi poměrně staršími kolegy. To nebylo úplně jednoduché. V politice přetrvává přesvědčení, že pokud je člověk mladý, nemá tam co dělat. Ale já si stojím za tím, že politika potřebuje ideály, inovativní myšlenky a mladou energii. A tomu jsem zasvětila také mou organizaci Youth, Speak Up!. Aktuálně též zastávám post ředitelky kabinetu ministryně pro vědu, výzkum a inovace a složila jsem si tým právě z mladých a šikovných lidí. Do politiky prostě patří. Doufám, že půjdeme příkladem a takových týmů bude čím dál tím víc.

Nelze si nevšimnout ve Vašem životopise zajímavé odbočky z politického světa, když jste rok pracovala jako provozní ředitelka startupu, který prodává doplňky stravy pro hráče videoher. Co Vám tato zkušenost dala a proč jste se rozhodla vrátit zpět do veřejné správy?

Můj „gap year“ v politice byl to nejlepší, co se mi mohlo stát. Po 5ti letech v Poslanecké sněmovně, kterou jsem znala už jako své boty, jsem prostě potřebovala změnu a vyrůst. A protože mě svět gamingu vždycky fascinoval, rozhodla jsem se pro start-up MADMONQ. Byla to skvělá přeshraniční jízda s obrovsky motivovaným týmem s velkou vizí. Od zakladatelů jsem se učila různým manažerským stylům, v rámci vedení týmů mě to také zásadně posunulo. Jenže pak se začaly blížit volby a koloběh událostí mě začal otáčet zpátky. Po volbách jsem měla sérii rozhovorů s ministryní ve věci složení akceschopného týmu, podpory mladých vědkyň a vědců i inovací. Nakonec mi nabídla místo ředitelky jejího kabinetu.

Pro mnoho (nejen) mladých lidí jste inspirací. Co nebo kdo v životě inspiruje Vás?

Inspiruji se hodně od lidí. Ráda potkávám nejrůznější lidi všech vyznání, názorů a nápadů, ti jsou pro mě bezmeznou studnicí inspirace. Myslím, že je velmi zdravé držet se co nejdál od své komfortní zóny, „challengovat“ vlastní postoje a nahlížet na věci z různých perspektiv.

Jsme módní e-shop, myslíte si, že móda je v politice důležitá? Dle Vás, může vizáž politika ovlivnit naše mínění o něm? A co Vy a móda, věnovala jste jí někdy větší pozornost konkrétně kvůli tomu, že se pobybujete v politickém prostředí?

Móda je v politice určitě důležitá. Ráno otvírám šatník a v hlavě mi probíhá můj program na daný den, na základě kterého rozhoduji, jak moc chci být vidět. Mám v šatníku několik poměrně výrazných kousků, řada z nich je od lokálních designerů, které reflektují sebevědomí. Osoba v takových šatech nebo kalhotech musí mít odvahu. Je to takové mé brnění na dost obtížné schůzky, na kterých chci zazářit. Ale pak jsou dny, kdy prostě jen musím makat na 1000 % a co potřebuji pro přežití je volná košile a nějaké „comfy“ kalhoty. Nechci být moc vidět, jen prostě musím udělat, co největší kus práce. Takže v módě jsem takový Jekyll a Hyde.