Moje Heroine 2022 X Answear: Klára Svobodová

Markéta
|
20 června 2022
|
Čtení na 5 minuty
Čtení na 5 minuty

Answear.cz je hrdým partnerem projektu Moje Heroine 2022 časopisu Heroine, který Vám v tištěném magazínu a na webu postupně představí 10 úžasných žen. Všechny mají odvahu měnit svět kolem sebe, odhodlání pomáhat potřebným, zkrátka jim nechybí „lifespiration“. Zde vám přinášíme krátký rozhovor s hrdinkou měsíce června, Klárou Svobodovou, trojnásobnou potetovanou maminkou, která vypráví s nadhledem příběh jejího mateřství na svém blogu Spocklidem a v úspěšné knize Těhotnej Buddha.

Vaše první dcera Žofka zemřela ještě před narozením, druhá dcera Serafínka se narodila předčasně, což mělo za následek téměr úplnou ztrátu sluchu. Jste maminkou zdravého syna Barnabáše, napsala jste úspěšnou knihu a naučila se znakový jazyk. Zeptám se jednoduše, jak zvládáte všechno, co zvládáte a ještě Vám u toho zbývá energie dodávat sílu a motivaci ostatním lidem?

Jsem moc ráda, že aspoň někomu přijde, že to zvládám. Já mám občas spíš pocit, že nezvládám vůbec nic. 😊 Možná ale právě v tom tkví největší síla. Přiznat si, že nejsem v pohodě, že mi teď nic nejde, že jsem na dně. Myslím, že právě upřímnost, to, že život nelakuju na růžovo, a naopak se snažím říkat věci tak, jak jsou, je to, co lidi nejvíc motivuje a dává jim sílu. Minimálně v tom, že si nemusí připadat divně, na něco si hrát a můžou být v pohodě i s tím, že teď zrovna v pohodě nejsou. Jak jsem se dvěma malýma dětma zvládla po nocích napsat Buddhu se mě neptejte. To dodnes nechápu. Teď jsem ochotná pracovat po devátý večer málokdy. Obecně moje schopnost odříkat si spánek, jídlo a odpočinek s věkem klesá. Takže když chci něčeho dosáhnout, trvá mi to dýl.

Máte tři dramatické mateřské zkušenosti a pro spoustu lidí i velmi extravagantní vzhled. Souvisí nějak Vaše vizáž s Vaším životním příběhem?

Nemyslím si. Můj vzhled je čistě výsledek mých estetických preferencí. Prostě se mi to takhle líbí. Tetování, barevné vlasy, špičaté uši… Navíc se pohybuji v takové sociální bublině, že to, jak vypadám, mi nikdy nepřišlo extravagantní. To až pohledy v MHD mě vždycky uvedou zpátky do reality, že tetování ještě i dnes spoustě lidem nepřipadá jako úplně běžná a normální věc. S mým příběhem ale určitě souvisejí jednotlivé motivy, které si vybírám. Proto je tetování tak krásný způsob sebe vyjádření, jelikož každý člověk má svůj vlastní příběh. Unikátní. Jedinečný.

Dovedu si představit, že jste se kvůli Vašemu neobvyklému vzhledu setkala se spoustou předsudků. Změní se nějak postoj lidí k Vám, když zjistí, jakou máte životní cestu a kým jste?

Málokdy. Stalo se mi asi jednou, že mě jeden pán na internetu přestal hejtovat, když zjistil, že mi umřela dcera. Já si myslím, že není normální posílat hnusné komentáře komukoliv, natož pak někomu, kdo má něco těžkého za sebou. Bohužel to stále řadě lidí normální přijde. Dodnes mám v mobilu printscreen komentáře pod videem o Buddhovi, které bylo o tom, že jako rodiče jsme hrdinové a zvládneme projít čímkoliv, i smrtí dítěte. Pán mi tam tenkrát psal, že už podle vzhledu je jasné, že jsem feťák a že se takoví lidé vůbec nemůžou divit, že jim umírají děti, že příroda je narozdíl od nás rozumná a nedovolí, aby se něco takového dál množilo.

Šaty Patrizia Pepe, 4099 Kč. Foto: Eliška Sky. 

Vrátila bych se k Vašemu blogu a knize. Platí pro Vás, že psaní bylo jistou formou terapie?

Určitě. Kniha byla zpočátku „jen“ takový soubor mých výkřiků do tmy, dopisů mojí mrtvé dceři, kterou jsem nikdy neměla šanci pochovat, vypsáním se z mojí bolesti. Nemělo to žádnou formu. Neměla jsem v úmyslu to pustit dál než přes dvířka mého šuplíku. Postupem času jsem ale zjistila, že by moje zkušenost mohla pomoci i někomu dalšímu. Někomu, kdo třeba prožívá něco podobného a má pocit, že je v tom sám. Připadá si nepatřičně. Má dojem, že o tom s nikým nemůže mluvit, protože smrt bolí a je pořád tabu. Z mojí vlastní terapie se stala i terapie pro ostatní. Co se blogu týká to je takový můj prostor, jak si uspořádat myšlenky. Často to, že o něčem mluvíme nahlas, nebo si to napíšeme, pomáhá, aby se ten bordel v hlavě uklidil a věcem se dal jasný směr.

Nejen pro čtenáře Vašeho blogu jste inspirací. Co nebo kdo v životě inspiruje Vás?

Jsem tak trochu nerd, vášnivá čtenářka sci-fi a fantasy. Tento žánr byl hodně dlouho podceňovaný a širší publikum si k němu hledá cestu až poslední dobou. Možná proto by málokoho napadlo hledat hluboké pravdy o životě právě tady. Čtu teď třeba Jméno větru od Patricka Rothfusse, které by mohlo směle soupeřit s předními rodičovskými příručkami.
Třeba „Člověka unaví, když s ním každý jedná jako s dítětem, i když jím zrovna náhodou je.“ Nebo „Den, kdy si začneme dělat starosti s budoucností, je tím dnem, kdy necháváme dětství za sebou.“ Citáty z knížek si sbírám, často jsou mi inspirací k napsání něčeho svého. Miluju Pratchetta, to byl strašně moudrý pán.
Samozřejmě mě inspirují i reálné osoby. Hlavně silné, odhodlané ženy. Třeba neslyšící Kitty O’Neil, která se jako první žena stala oficiálně kaskadérkou, nebo Kulhající dáma, nejobávanější spojenecká špionka za druhé světové války apod.

Halenka, 4999 Kč, kalhoty 4799 Kč, obojí Patrizia Pepe. Foto: Eliška Sky. 

Když přemýšlím nad Vaším životem, tak mi móda přijde jako něco nedůležitého, ale jsme módní e-shop a tak se musím zeptat. Co Vy a móda, hraje ve Vašem životě nějakou roli?

Nikdy jsem nepodléhala žádným diktátům o tom, co by se mělo nosit. Módní trendy moc nesleduji. Bývaly i doby, kdy jsem byla ochotná zbavit se čehokoliv, co by jen zavánělo tím, že by to mohlo být módní, protože jsem nechtěla nosit to, co všichni ostatní. Záleží na tom, jak chceme módu chápat. Jestli to má být nějaký soubor obecně platných pravidel a trendů proměnlivých v čase, ze kterých pak vyleze, co bych si na sebe měla vzít, tak mě to moc netrápí. Pokud je móda spíš inspirací, způsobem, jak nosit to, v čem se cítím dobře a co nějakým způsobem podtrhuje mojí osobnost, tak pro mě důležitá je. Asi jako pro každého člověka. 😊