„Moje tělo není vaše kulturní válka!“ Moje Heroine Barbara Herz dělá divadlo o tom, co by nás mělo pálit

Čtení na 2 minuty

Režisérka Barbara Herz dělá divadlo o mateřství, lásce nebo třeba o absurdní debatě kolem Istanbulské úmluvy. Na jevišti bojuje proti nespravedlnosti a zažitým mýtům. I proto ji časopis Heroine udělil ocenění Moje Heroine.

Od filozofie k politickému divadlu – hledání lidství a důstojnosti

Barbara Herz chtěla původně coby studentka komparatistiky a divadelní vědy na Filozofické fakultě v Praze o divadle hlavně psát. Ve třetím ročníku se dostala na JAMU na režii a paralelně obě školy dokončila. Autorskému divadlu se věnovala od začátku, posléze přešla k metodě dokumentárního divadla a práci s autentickými materiály zasazenými do divadelního rámce.  

„Když jsem byla na JAMU, chtěla jsem se zabývat filozoficko-metafyzickými tématy, řešit duši, lidské nitro a další ‚velké věci‘. Profesor Josef Kovalčuk nám ale pořád říkal, ať děláme politické divadlo, a já jsem se tomu zuby nehty bránila. Teď si uvědomuju, že jsem jen nevěděla, co všechno může politické divadlo být,“ vzpomíná s odstupem na své začátky.  

Ať už se její inscenace dotýká postoje společnosti k obětem domácího násilí, stereotypů spojených s mateřstvím, nebo neadekvátního přístupu k různým trestným činům, nejedná se nikdy o nic menšího než o lidskou důstojnost. Barbara Herz na tyto problémy upozorňuje pomocí divadla založeného na důkladné rešerši, ověřování faktů a hloubkových rozhovorech.  

Emoce a aktivismus na divadelní Scéně

Díky emocím, které její angažované divadelní hry umějí vyvolat, se jí daří otevírat důležitá, často opomíjená témata. Noří se při tom do zkoumaného fenoménu nebo společenského traumatu očima lidí, kterých se osobně týká. Režisérka se zkušenostmi z divadel napříč celou republikou to dokázala  v autorských inscenacích. Jen matky vědí, o čem ten život je nebo O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso.  

S nejnovější inscenací Istanbulská úmluva se jí však vyčistit zkalené vody debaty okolo mezinárodního dokumentu hájícího práva obětí domácího násilí nepovedlo. Premiéru měla v pražském A Studiu Rubín jen pár dní před tím, než Senát o ratifikaci důležitého dokumentu hlasoval. Volání s poselstvím, že „moje tělo není vaše kulturní válka“, k politikům vzdáleným jen pár desítek metrů zatím nedolehlo.

Článek vznikl ve spolupráci s magazínem Heroine.