Nejsou jen jedny ženy nebo jedni muži, říká architektka. Alžběta P. Brůhová tvoří prostory, ve kterých bude dobře všem

Čtení na 2 minuty

Architektura pro ni znamená nejen realizace staveb, ale hlavně tvorbu veřejného prostoru. A zasazuje se také o zlepšování pracovních podmínek žen v architektuře. I proto získala od časopisu Heroine ocenění pro ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu – titul Moje Heroine 2024

 

„Jde o to, aby byl veřejný prostor multifunkční, neodděloval potřeby jedné skupiny lidí od druhé a zároveň nenadřazoval potřeby jedněch, těch reálně mocnějších, nad jinými.“

Představuje Alžběta P. Brůhová své myšlení o podobě společně užívaných prostranství, které je zároveň také základem toho, jak se feministický přístup propisuje do architektury.

Architektura pro všechny

„Veřejný prostor je v podstatě také domov, jen to není místo, kde se lidé vědomě rozhodnou žít společně, ale které jednoduše sdílíme všichni dohromady,“ přibližuje architektka inkluzivní způsob uvažování, který ani v současné době není v oboru samozřejmostí. Jeho principem je i to, že při vzniku návrhu dává prostor právě těm, pro které je určený. Sama klidně vezme do ruky pilu a jde se zapojit do práce. Spolu s obyvateli Košic takto spoluvytvářela podobu nového komunitního prostoru v podobě multifunkčního dřevěného domku na dvoře.

Propojení, podpora, změna

Ve výběru studijního oboru se rodačka z Českých Budějovic vydala cestou svého otce a své starší sestry Kláry Brůhové. Spolu s ní sdílí i snahy o zkvalitnění podmínek žen v oboru architektury. Zatímco její sestra jde cestou zviditelňování výrazných osobností z historie, Alžběta v rámci platformy Architektky, kterou založila před pěti lety spolu s Adélou Pečlovou, propojuje ženy z oboru a upozorňuje na překážky, s nimiž se při své práci setkávají. Z facebookové skupiny čítající 1500 členek, kde si ženy vyměňují zkušenosti dodnes, se stal oficiální spolek. Ačkoliv v učebnách architektonických oborů sedí dokonce o něco více žen než mužů, kulaté razítko autorizované architektky a členství v České komoře architektů získá jen málo z nich. Příčinou podle Alžběty P. Brůhové není jen pauza během mateřství a následná „dvojí směna“, i když to je jedna z hlavních strukturálních překážek na jejich kariérní trajektorii.

„Feminismus v architektuře pro mě v prvním kroku znamená uvědomit si, že neplatí ‚one size fits all‘. Potom je ale důležité začít se bavit o tom, jaké další dveře je třeba otevírat,“ říká Alžběta P. Brůhová v rozhovoru pro časopis Heroine. „Feminismus se netýká jen žen, ale vzhledem ke svému zastoupení ve společnosti mají ženy z hlediska sdílené žité zkušenosti velkou kapacitu ukázat jako první, že něco jde dělat i jinak a že tu existují i jiné potřeby než ty historicky utvářené homogenní skupinou lidí s rozhodovací pravomocí, které se stále často berou jako norma. Je důležité nezaseknout se jen na binaritě muži – ženy, ale jít do intersekce a otevírat ty další dveře. Nejsou přece jen jedny ženy nebo jedni muži, ale jde i o mezigenerační rovinu a kulturní, náboženský nebo socioekonomický úhel pohledu,“ vysvětluje.