Filozofická fakulta čelila loni v prosinci bezprecedentnímu incidentu, ale zdá se, že krizi přestála. Děkanka Eva Lehečková je příkladem empatického leadershipu. Dnešní mladí lidé podle ní nejsou křehké sněhové vločky. Školu vede citlivě, nepodceňuje psychické zdraví studujících
i vyučujících a stejným způsobem fakultu provedla i velkou krizí. I proto získala od časopisu Heroine ocenění Moje Heroine.
Jako žena ve vysoké funkci v instituci, kterou vloni v prosinci otřásl brutální incident, musela krizi ustát jako děkanka, ale i jako člověk, na kterého střelba také osobně dolehla. „Docházím k psycholožce, která mi pomáhá, když nevím, jak dál. Nestydím se za to. Je to realita a je to správně. Pomáhá mi to dělat líp svou práci. Nikdo z nás není Iron Man,“ uvažuje. „Moje role je mluvit o tom, že je v Česku péče o duševní zdraví podceňována, a pokusit se toto téma destigmatizovat. Proto také mluvím o tom, že já sama jsem si řekla o pomoc,“ říká současná děkanka Filozofické fakulty, lingvistka, bohemistka a vysokoškolská pedagožka Eva Lehečková v rozhovoru pro časopis Heroine.
Nebojte si říct o pomoc
Po prvních týdnech, kdy psychologickou podporu na fakultě koordinoval integrovaný záchranný systém, se nastavily základní strategie a nástroje, terapeutické skupiny, ve kterých mohli studující i zaměstnanci
a zaměstnankyně fakulty sdílet nebo hojit prožitá traumata. „Po akutní fázi vidíme, že vyučující i studující potřebují spíše individuální formu psychologické podpory, kterou se jim dnes snažíme poskytovat, případně doporučujeme externí psychology, které pokrývají pojišťovny,“ vypočítává Eva Lehečková. V prostoru školy také byli k dispozici terapeutičtí psi a mini koně. Eva Lehečková si také uvědomuje, že ze sedmi tisíc lidí na fakultě dopadl incident na každého různě, každý má jiné potřeby.
I když se o generaci Z, k níž většina studujících patří, říká, že jsou to vesměs křehké vločky, které nic nevydrží, zkušenost Evy Lehečkové je zcela odlišná. Oceňuje zájem mladých lidí o duševní zdraví a považuje je za odvážné.
„Já sama jsem během svého studia zažila situace, které mi byly velmi nepříjemné, ale nikdy jsem se neozvala – stejně jako ostatní. Podle mě je dobré, když se za sebe nebo spolužáky studující postaví,“ uvažuje.
Cesta k uzdravení: Eva Lehečková o osobních výzvách
a empatii ve vedení
Ani více než půl roku po střelbě na Filozofické fakultě není proces uzdravování u konce. Děkanka Lehečková vnímá, že každý potřebuje svůj čas, než se vrátí do normálního fungování. „Nechtěla bych působit dojmem, že mám vše pod kontrolou. Nemám. Potřebuju vypnout a nadechnout se. Pozoruji totiž, že jsem chvilkami jako robot. Jedu na autopilota. A toho je potřeba se zbavit,“ přiznává Moje Heroine Eva Lehečková, která inspiruje nejen tím, že dokázala přestála obrovskou krizi, ale hlavně tím, že vedení instituce staví na empatii a respektu.