Kristýna Kohoutová má svoje tělo ráda. Přestože nosí pár kil navíc, umožňuje jí žít v pohodě a po svém. Spisovatelka a blogerka na svém Instagramu ukazuje, že je možné se mít ráda a přesto (nebo spíš právě proto) na sobě pracovat. Kohoutovou jsme pro web Heroine.cz vyfotili v outfitech značky Answear.LAB. Ta přesvědčuje limitovanou kolekcí „No Shame“, že tělo každé ženy je krásné a zaslouží si respekt.
„Nevybavuju si chvíli z dětství, kdy bych si připadala stejná jako všichni ostatní kolem mě,” říká Kristýna Kohoutová. „Jako malá jsem byla vždycky za tu ‚tlustou holčičku‘, která byla větší než spolužačky. Při plavání na základce jsem si byla hodně vědomá toho, že jsme tam silnější jen tři, zatímco jiné holky byly hubené. Byla jsem zvyklá. Jeden moment, kdy jsem se sama za sebe fakt styděla, ale přece jen byl: povinné vážení ve škole. Konalo se to asi jednou za dva roky a já věděla, že mám třeba o deset kilo víc než jiné děti. Vždycky jsme to neochotně absolvovali s mým nejlepším kamarádem, kterého mám do teď. Popravdě jsem si na tenhle zážitek ale znovu vzpomněla až nyní. Ani nevím, jestli to v naší době bylo ve školství normální. Možná to jsou nějaké jihočeské praktiky,“ směje se při rozhovoru.
Kristýna dobře ví, že humorem se dá v životě překonat ledacos. Na svém Instagramu pod přezdívkou Týna z vína ukazuje, že se člověk může mít rád a zároveň brát život i sám sebe s nadhledem. Právě téma společenské posedlosti štíhlostí a hubnutím a snaha o pozitivní přístup k vlastnímu tělu, ať už vypadá jakkoliv, jsou nedílnou součástí Kristýnina profilu.
„Celkově jsem měla štěstí, protože z domova jsem odjakživa věděla, že jsem dost. Byla jsem podporovaná ve všem, pro co jsem se rozhodla, a zároveň třeba vedená k pohybu. Chodila jsem cvičit, tancovat,“ vzpomíná. „Naši ale zároveň rovnou počítali s tím, že vždycky budu velká. Takže mi říkali, že přece nikdy nebudu hubená jako moje kamarádky. Určitě to nebylo myšleno špatně, ale tyhle škatulky nejsou nejšťastnější způsob komunikace. V dospívání jsem vyzkoušela pár divných diet, ale jinak se můj vztah k tělu neproměnil tak drasticky.“ U rodičů vrstevnic prý Kristýna občas vídala držení nesmyslně přísných diet a vliv, jaký to na její kamarádky mělo v dospělosti. „Tohle podle mě děti hrozně vnímají: následky takového přístupu kolem sebe vídám poměrně často. Jsem vděčná, že naše rodina sebekritiku nepodporovala. Spíš jsme si doma všichni říkali, jak jsme hezcí,“ usmívá se.
Vděk je víc než nenávist
Prostřednictvím Instagramu mimo jiné Týna vtipně dokumentuje svoji cestu za zdravým životním stylem a hubnutím. V jejím pojetí ale rozhodně není bičem, který se vylučuje s respektem k sobě samé a k vlastním potřebám. „Hrozně mě vytáčí rozšířená představa, že člověk, který má rád sám sebe a vnímá se v dobrém světle, na sobě zároveň nemůže pracovat,“ zdůrazňuje pro web Heroine.cz. „Pokud se sebou chci něco dělat, musím si přece uvědomit, že dobrý vztah k sobě samé je základem úspěchu. Bude to mít obrovský podíl na tom, jestli se mi to povede, jestli snahu nevzdám. Ovlivní to, jestli se mi to povede zdravě, nebo jestli se budu jen trápit. Tělo vnímá, jak o něm přemýšlíme: já jsem tomu svému vděčná, že dobře funguje, i když nosí kila navíc. Mám ho za to ráda, a to mě motivuje.“
Větší laskavost k tělu a schopnost vnímat svůj život s větší lehkostí chce Kristýna předávat i svým sledujícím. „Spousta lidí se kvůli tlaku okolí okrádá o zážitky nebo některé aspekty života, což mi přijde jako velká škoda. Třeba svléknout se někde do plavek – nebo si nedej bože vzít dvojdílné – umí být velký problém. Můj největší úspěch na sítích je to, že jsem několik sledujících naučila nosit kraťasy! Je jim třeba pětatřicet a od patnácti je neměli na sobě, protože jim někdo řekl, že mají tlustá stehna. Na to jsem fakt pyšná,“ vyzdvihuje s hrdostí.
Kristýna se navíc rozhodně nebojí glosovat stereotypy o nadváze a nejrůznější tělesné předsudky a poukázat tak na jejich absurditu. „I tlustý lidi se rádi hejbou (aby byli rychlejc v cukrárně),“ napsala v jednom ze svých příspěvků. „Pořád je skupina lidí, kteří si myslí, že obézní člověk jenom sedí na gauči, cpe se koláči a nedošel dál než do ledničky,“ říká pro web Heroine.cz. „Když napíšu, že je důležité se mít rád, okamžitě mi někdo kontruje, že propaguju obezitu. Kdybych byla hubená, zase bych automaticky podporovala anorexii. Vždycky si dělám legraci, že mám kód na obezitu: kupte si jí, je skvělá. To je samozřejmě pitomost, protože neustále mluvím o důležitosti zdravého životního stylu. A pak je zase skupina uživatelů, které uráží, že o sobě řeknu, že jsem obézní, protože bych podle nich to slovo vůbec neměla používat. Obezita je ale přece jenom nějaká tělesná charakteristika: nedefinuje to, jaký člověk jsem,“ uvažuje.
Zdravě a bez zákazů
Dalším tématem, které je Kristýně blízké, je důležitost terapie a péče nejen o fyzické zdraví, ale i to duševní. „Terapii bych doporučila úplně každému – i tomu, kdo si myslí, že nemá vůbec žádný problém. Je to prevence. Člověk dostane úplně nový úhel pohledu na nejrůznější věci v životě, takový, který by ho nikdy jindy nenapadl. Setkávám se s přístupem, že problémy není potřeba řešit, dokud nepřijdou deprese. Nemít deprese je samozřejmě super, ale na každý problém stojí za to se podívat. Přijde mi, že v tomhle jsou na tom hůř chlapi, protože i v dnešní době jim často společnost předhazuje, že nemají projevovat emoce. Je důležité o tomhle nemlčet.“
V procesu hubnutí jsou pro Kristýnu zásadní udržitelné pokroky. „V tomhle mi ohromně pomohla nutriční poradkyně. Přestala jsem přemýšlet tak, že musím rok něco vydržet a zhubnout, abych se pak zase vrátila do starých kolejí. Zároveň už neuvažuju tak, že když si dám kousek čokolády, selhala jsem a už je to vlastně jedno. Tohle je můj nový životní styl: nic si nezakazuju, ale uvažuju tak, abych tělu většinu času dávala výživná a vyvážená jídla. Mojí hlavní motivací je jednoduše to, abych byla aktivní a vitální. Zdraví je na prvním místě – to, že se vejdu do kalhot, které jsem pět let neměla na sobě, je ale hezký bonus,“ směje se.
Velkou satisfakcí jsou pro Kristýnu pozitivní zprávy a ohlasy, kterých prý chodí nepočitatelně víc než těch záporných. „Překvapilo mě, že mi nepíšou hlavně holky v pubertě, ale třeba mámy, ženy ve středních letech, které taky potřebují slyšet, že je v pořádku být takové, jaké jsou. Píšou mi i kluci. Často se ozve někdo s tím, že si třeba po dlouhé době jde koupit hezké oblečení na pláž, protože mu došlo, že to je jen jeho tělo a nikomu jinému do toho nic není. To je pro mě ta největší odměna.“