Limitovaná kolekce SISTERHOOD v podání novinářek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové

Čtení na 5 minuty

Lenka a Markéta jsou přední české válečné novinářky, fotografky a dokumentaristky. Při své reportážní práci v zahraničí naslouchají místním lidem, sbírají jejich příběhy a snaží se pochopit pozadí a kontext konfliktů​. Samy zažívají spoustu neuvěřitelných a nebezpečných situací, které zvládnou jen díky svému společnému smyslu pro humor. Článek a společné focení vznikly v rámci kampaně SISTERHOOD k uvedení stejnojmenné limitované kolekce od značky Answear.LAB.

My dvě jsme se prostě musely potkat. Je to už skoro patnáct let, kdy jsme si osudově vstoupily do životů. Já se tehdy bláznivě rozhodla, že odjedu do východního Konga dokumentovat těžké téma – znásilňování žen ve válečné zóně. Hledala jsem někoho, kdo by měl o Kongu informace, měl tam kontakty. A našla jsem Markétu. Ta tam v té době už několik let žila, pracovala a zabývala se přesně tímto tématem.

„Měla jsem v Praze přednášku o Kongu a v první řadě seděla hezká blondýna a pořád se na něco aktivně ptala. Pak za mnou přišla a řekla, že je Klicperová, já to jméno slyšela poprvé. V cestovatelském světě už ale bylo její jméno známé. Už tenkrát mezi námi přeskočila ona pověstná jiskra, která zažehla něco velmi hlubokého. Setkání spřízněných duší bych to nazvala. Lidé to většinou hledají u osob opačného pohlaví, ale tak to být vůbec nemusí, myslím, že duše pohlaví nemají,” vzpomíná Markéta.

---

Netrvalo dlouho, a seděly jsme společně v starém džípu a probíjely se džunglí do vesnice Bunyakiri, kde Markéta tehdy rozjížděla projekt pomoci znásilněným ženám. Trávily jsme spolu večery, kdy jsme si otevřely lahváče a uprostřed džungle plné povstalců si vyprávěly. O našich zážitcích z dětství, o tom, co nás formovalo, o našich traumatech, životních výhrách i prohrách. A samozřejmě o všech mužích a našich láskách. Zjistily jsme, že jsme si podobnější, než by mohly být rodné sestry. Zájem o ženská témata nás spojil a vine se celým naším přátelstvím. I proto jsme společně v roce 2012 odjely do Indie a natáčely film o kyselinových útocích na ženy.

Pak přišel osudový rok 2015. Válka v Sýrii byla v plném proudu. Já už rok předtím začala pracovat na Blízkém Východě, kde vypukla válka s Islámským státem. V Iráku jsem sledovala, jak obrovská armáda džihádistů likviduje kurdské město Kobaní v Sýrii. Turci stáli se svými tanky na hranicích a mlčky se dívali na zkázu kurdského města a jeho obránců. Těch tam bylo tehdy několik stovek a bojovali se starými samopaly. Byla jsem fascinovaná tou neskutečnou odvahou. Mezi Kurdy bojovaly také ženy, nádherné amazonky s dlouhými hustými černými vlasy. Věděla jsem, že tam musím. Ale nechtěla jsem jet sama. Strašně moc jsem nechtěla jet sama, ale věděla jsem, že když budu muset, pojedu. Ale zavolala jsem předtím Markétě. Byl to čas, kdy Islámský stát děsil celý svět, unášel a popravoval západní novináře a humanitární pracovníky. Jet tehdy do Sýrie bylo navíc velmi obtížné a nebezpečné. Markéta se mě v telefonu zeptala: „Jaká je šance, že nás unesou?”
„Nebudu lhát, je to padesát na padesát, prostě musíme mít k dobrým kontaktům i štěstí,” odpověděla jsem.
„Dej mi deset minut,” řekla, ale v tu chvíli už věděla, že mě nenechá jet samotnou.

O několik dní později už jsme spolu poprvé překračovaly řeku Tigris – hranici do Sýrie a za několik dalších dní stály v naprosto zničeném Kobaní. Ani jedna na ten okamžik nikdy nezapomeneme. To, co jsme tu prožily, je sice zachyceno částečně v našich knihách, ale část známe jen my dvě. Poznaly jsme na vlastní kůži, co to je bát se jedna o druhou. A také vědět, že když se něco stane, ta druhá udělá třeba i zázrak, aby tu první dostala z průšvihu. Jsem si jistá, že stát se mi něco na frontě, Markéta bude do dvou hodin u nejvyššího generála nebo jiného potentáta a pohne třeba nebesy nad syrskou pouští, aby mě zachránila. Já jsem si jistá, že bych udělala totéž. A není to jen teorie, už to máme ověřeno praxí. Sedm let práce v Sýrii, pak v Náhorním Karabachu, teď zčásti v na Ukrajině nás spojilo víc než pokrevní pouto. Nikdo mi asi nemůže být blíž než Markéta. Náš černý humor nás v Sýrii zachraňoval. Třeba jak jsme šly v noci po černočerném válkou rozbitém městě a málem spadly do díry pro kanál. Smály jsme se asi dvě hodiny, že spadneme do kanálu v Kobaní a vyplivne nás to v Rakká. Bláznivý humor, Rakká byla tehdy baštou Islámského státu. Nebo když jsme jezdily s Kurdy na frontové linie a Markéta najednou v pět ráno v autě zahuleném tak, že nebylo vidět na půl metru, řekla: „Příště si musíme vzít hadice!”
„Ježiš, jaký hadice?”
„No vyhodíme je z okna a budem přes to dýchat!”

Zkuste jet v zimě přes půl syrského Kurdistánu s třemi Kurdy, kteří neustále zapalují jednu cigaretu o druhou. Větrat se nedá – zmrznete, a dýchat se dá, jen když na všechno rezignujete a zapálíte si taky…
Mohla bych popsat další stohy papíru našimi společnými zážitky. Byly také hodně těžké chvíle. V takových nejvíc oceníte, že máte u sebe parťáka, člověka, který s vámi sdílí dobré i zlé. Všechno se pak dá přežít snáz. Půl trápení můžete hodit na bedra dobrého parťáka. A sdílet s ním nebo s ní radost. Třeba když to všechno přežijete. Děkuji osudu, za ten šílený nápad jet tehdy do Konga.

P.S. Během patnáctiletého přátelství se Lenka a Markéta ani jednou vážně nepohádaly, podnikly spolu desítky cest do DR Konga, Indie, Sýrie, Iráku, Libye, Arménie, Řecka a na Ukrajinu. Obě za tu dobu ukončily některá přátelství či partnerství, ale jejich přátelstvím nikdy nepohnulo nic. A vypadá to, že zde platí ono pověstné – dokud nás smrt nerozdělí. I když určitě i tam nahoře budou jejich duše jednou navždy spojené.

Lenka Klicperová

Je novinářka a fotografka, od roku 2008 jezdí do válečných zón a dokumentuje války na frontových liniích, ale i to, jak dopadají na civilní obyvatelstvo. Je nositelkou mnoha cen za fotografii, a to jak českých (Czech Press Photo), i zahraničních. Je finalistkou řady mezinárodních fotografických soutěží. Společně s Markétou napsaly šest knih válce na Blízkém Východu a v Náhorním Karabachu.

Markéta Kutilová

Je novinářka, kameramanka a režisérka. Specializuje se nejen na válečné oblasti, ale také na problematiku migrace. Společně s Lenkou je autorkou řady dokumentů a televizních reportáží (pořad Reportéři ČT). Obě dvě o své práci také přednášejí a spolupracují s mnoha českými i zahraničními médii.