Čtení na 3 min
16 Říj 2023
Mezi „blázny“ se prý ztratím, říká psychiatrička Anna Moricová. Tělo si předsudkům navzdory ozdobila po svém
Autor:
Markéta
Obsah
Anna Moricová je lékařkou a spisovatelkou. A také ženou, která se rozhodla svůj vztah k vlastnímu tělu oslavit způsobem, který v medicínských kruzích není vždy vnímán pozitivně: tetováním. Moricovou jsme pro web Heroine.cz vyfotili v outfitech značky Answear.LAB. Ta přesvědčuje limitovanou kolekcí „No Shame“, že tělo každé ženy je krásné a zaslouží si respekt.
„Když jsem vyrůstala, moje máma neustále držela nějaké diety,“ vzpomíná Anna Moricová. „Už jako dítě jsem měla vžité, že nevypadám dobře – právě proto, že si to sama o sobě myslela máma. Hlavně dcery tohle hodně přebírají. Závodně jsem plavala a děti se mi často smály, že vypadám jako chlap. Svůj vzhled a svoji váhu jsem řešila vlastně celou pubertu. Měla jsem obrovský výdej energie a do toho jsem prakticky odmítala jíst, protože jsem si připadala tlustá. Myslím, že podobné zážitky má bohužel dodnes spousta dospívajících: tělo se mění, je to velký zlom. Člověk si na sebe samotného musí zvyknout a těžko se s tím smiřuje,“ uvažuje.
Moricová je povoláním psychiatrička. Svoje zážitky z medicínského prostředí začala už během studií dokumentovat na svém facebookovém blogu Deníček psychiatričky, na jehož motivy vznikla před dvěma lety stejnojmenná kniha. Později vydala svoji románovou prvotinu s názvem Až půjdeš, zavři za sebou: hlavní hrdinkou je mladá studentka medicíny Lucie, která se kromě několika dalších bolestivých traumat ve svém životě potýká s anorexií.
Kromě osobních zkušeností se Moricová podle svých slov s případy poruch příjmu potravy často setkává i ve své praxi. „Tyhle problémy fungují vlastně na stejném principu jako závislosti,“ vysvětluje. „Většinou je potřeba dlouhodobá psychoterapie, kdy se člověk postupně snaží si vytvořit nový obraz o sobě samém. Přesto se problémy podobně jako u závislostí mohou kdykoliv vrátit, jakmile se dostane do stresové situace. Většina mladých holek, které dnes na psychiatrii chodí, bojuje právě s poruchami příjmu potravy: tlak společnosti a sociálních sítí je dnes obrovský. Nejen na ně, ale i na kluky. Lidé dnes mají pocit, že musejí být dokonalí, aby něčeho dosáhli.“
Představy o kriminálu
Ke svému tělu si Moricová v dospělosti našla cestu způsobem, který se nakonec v jejím životě ukázal jako nečekaný zdroj kontroverze: skrze tetování. Obrázky na těle budoucí lékařku fascinovaly odmalička. „Líbila se mi představa, že se moje tělo může stát jakýmsi plátnem, na které se bude kreslit,“ říká. „Už asi ve třinácti jsem se rozhodla, že si nechám tetování udělat. Když jsem to nadhodila doma, rodiče se zděsili.“ Pro příbuzné Moricové mělo totiž tetování tehdy jasné konotace – vězení a kriminalitu. „Naše rodina je hodně konzervativní. Nikdo u nás potetovaný nebyl. V tehdejší době navíc byly ve společnosti obecně předsudky vůči tetování mnohem rozšířenější, než jsou dnes,“ objasňuje Moricová.
