Její představa ráje je být v místnosti plné knih a mít čas je číst. Miluje fotbal, svou afghánskou rodinu i české pohádky. Vystudovala historii a pokračuje studiem oborů sociální práce a kriminologie. Píše reportáže o sociálních tématech a lidských právech. Co by novinářka Fatima Rahimi, žena oceněná titulem Moje Heroine, jako první na světě změnila? Nejen to prozrazuje v hrdinském dotazníku.
Kdo vás v životě nejvíc inspiroval nebo stále inspiruje?
Inspirujících žen jsem měla a mám v životě mnoho. Svou obětavostí, laskavostí a pílí mě neustále inspirují moje maminka, sestra a teta Zuzana. Se svou „českou“ tetou Zuzanou jsem se seznámila jako malá v uprchlickém zařízení. Její dcera pracovala jako dobrovolnice pro organizaci, která pořádala pro děti v zařízení volnočasové programy. Zůstaly jsme v kontaktu a dnes je pro mě i pro mou rodinu teta Zuzana jednou z nejbližších lidí. V práci mě inspirují moje kolegyně z redakce Deníku Referendum. Svou vytrvalostí mě inspirují íránské a afghánské ženy, které dennodenně bojují za svá práva a spravedlnost.
Kdybyste mohla hned teď změnit na světě jedinou věc, co by to bylo?
Přála bych si, aby děti mohly být dětmi. Užily si bezstarostné dětství, chodily do školy, měly na jídlo a nemusely hned od útlého věku zastávat role dospělého člověka. Jenom v Afghánistánu, odkud pocházím, jsou miliony dětí, které každý den riskují svoje životy, aby uživily svou rodinu. Místo hračky mají například pytle, ve kterých pašují čaj nebo cukr. Ve svých osmi deseti letech mají tolik zodpovědnosti, kolik by žádné dítě mít nemělo. Přála bych si, aby svět byl spravedlivějším místem k životu pro všechny.
Foto: Jana Plavec
Fatima Rahimi má na sobě šaty, Ivy Oak, 8899 Kč a sako, Ivy Oak, 6299 Kč.
Co už se vám změnit povedlo?
Mým snem od dětství bylo stát se lékařkou. Chtěla jsem zachraňovat lidské životy. Když jsem se ale na gymnáziu rozhodla jít cestou humanitních studií, na svůj sen jsem nerezignovala. Táta mi tehdy řekl, že i psaním se dají zachraňovat životy. Snažím se proto aspoň o nespravedlnosti světa psát a informovat.
Co byste poradila ženám, které chtějí „změnit svět“?
Aby vytrvaly, nevzdaly se a organizovaly se, přestože to není jednoduché a někdy se to zdá být i nemožné.
Co pro vás znamená móda?
Móda (stejně jako umění) je pro mě způsobem komunikace s vnějším, ale i vnitřním světem. Ledacos o vás vaše oblečení prozrazuje. Může to být způsob sebeprezentace. Často se oblékám tak, jak se cítím. V zemích, jako je Afghánistán nebo Írán, ženy tuto možnost nemají. „Módu“ mají shora nařízenou. Nemohou se svobodně rozhodovat, co a jak chtějí oblékat. Není jim dopřáno, aby se mohly skrze módu vyjadřovat. Móda je politická věc, což platí všude na světě.