Moje Heroine 2023 X Answear: Lenka Králová

Čtení na 4 minuty

Answear.cz je opět partnerem projektu Moje Heroine. Časopis Heroine v tištěném magazínu a na webu i letos představí 10 úžasných žen, které mění svět kolem sebe. Jestli někomu nechybí „lifespiration“, jsou to právě ony. Seznamte se s ženami, které jsou pro nás opravdovými hrdinkami, na blogu Answear vám je postupně představíme pomocí hrdinského dotazníku. Letošní první ženou oceněnou titulem Moje Heroine je aktivistka, moderátorka a softwarová vývojářka Lenka Králová, která se zasazuje o narovnání práv trans lidí. Svým sympatickým přístupem a bezprostředností pomáhá tomu, aby politická reprezentace i veřejnost vnímala trans osoby s větším pochopením a respektem. A jako influencerka pomáhá doslova zachraňovat životy.

Kdo vás v životě nejvíc inspiroval nebo stále inspiruje?

Ono se to v průběhu života mění. Když mi bylo devět, inspirovala mě nejvíc Ariel z pohádky Malá mořská víla. Když jsem dlouhé roky pochybovala o své genderové identitě, tak mými vzory ženskosti byly zpěvačky Sophie Ellis-Bextor, Taylor Swift a Beyoncé.
V současnosti bych jako svoji největší inspiraci a vzor označila Natalie Wynn, transgender youtuberku, jejíž osvětová videa na kanálu Contrapoints jsou neskutečně promyšlená, chytrá, moudrá, plná aha momentů a přitom zábavná, vtipná, osvěžující a strhující po vizuální stránce.
Z těch žen, které osobně znám, bych jmenovala Kláru Laurenčíkovou a Johannu Nejedlovou – které jsou pro mě inspirací nejen vším, co dělají, ale také miluju jejich vkus a cit pro módu.

Kdybyste mohla hned teď změnit na světě jedinou věc, co by to bylo?

Kdybych vládla neomezenou mocí, zrušila bych kompletně české školství a postavila bych ho od nuly na zelené louce, zakázala bych jakékoli fyzické trestání dětí a rozpustila bych Ústav pro jazyk český.
Můj názor je, že drtivá většina problémů naší země pramení z toho, jak tady tradičně vychováváme děti a jak autoritářským způsobem zvrácený má tenhle národ vztah k vlastnímu jazyku. Mám ráda češtinu, ale nesnáším ten nacionalistický vztah k ní. Jazyk vnímám především jako nástroj komunikace a český pravopis místo toho, aby byl jen sadou flexibilních pravidel, tak se stal národním fetišem, nedotknutelnou svátostí, falešnou modlou nacionalismu. Napsat pravopisnou hrubku je bráno jako velezrada. Poslušnost je ctností, zatímco kreativita se trestá. Lidem, kteří nezažijí nic jiného, přijde český vzdělávací systém v pohodě a o to je to děsivější – ty klapky na očích.
Jmenovala jsem tedy tři věci a kdybych si měla vybrat jen jednu, byl by to zákaz fyzického trestání dětí, k čemuž není potřeba ani neomezená moc, ale 101 hlasů v poslanecké sněmovně. Zrušení povinných kastrací pro úřední změnu pohlaví snad brzy projde – v tom jsem optimistka, takže jsem to nezahrnula. Světový mír bych samozřejmě ráda, ale nevím, jak by se dal zařídit.

Foto: Vojtěch Veškrna
Styling: Daniela Pilná
Make-up: Lenka Králová se líčila sama
Produkce: Linda Majerová
Lenka má na sobě flitrované šaty, Desigual,
zelené lodičky, Aldo,
kožený pásek, Weekend Max Mara,
vše Answear.cz

Co už se vám změnit povedlo?

Hlavní cíl mojí činnosti je ukazovat společnosti, že transgender lidé jsou lidé jako všichni ostatní, akorát s jistou komplikací navíc, a že se nejedná primárně o nic sexuálního – byť zrovna v naší zemi to kvůli nějakému historickému omylu řeší sexuologie. Všechna moje videa dohromady už mají přes milion a půl zhlédnutí a díky nim dostávám spousty zpráv nebo komentářů od lidí, kteří říkají, že díky mně úplně změnili pohled na trans lidi. A to samé jsem slyšela i z úst řady ústavních činitelů, kteří o našich právech rozhodují.
Hodně velkou radost mi dělají zprávy od maminek trans dětí, kterým jsem pomohla překonat jejich strach z neznámého. Co ale pro mě znamenalo úplně nejvíc, byla zpráva od člověka, který mi napsal, že se odhodlával k sebevraždě, ale že pak objevil moje videa a díky nim dostal znova chuť do života.

Co byste poradila ženám, které chtějí „změnit svět“?

Nikdy není možné se zalíbit všem. Vždycky se najdou lidi, co na vás budou koukat skrz prsty a pomlouvat vás. Cestou k úspěchu je najít způsob, jak si to přeuspořádat v hlavě tak, aby vám bylo jedno, co si o vás kdo myslí a nemyslí. Blbé je, že se může stát, že ti co vám budou házet klacky pod nohy, budou třeba vaši rodiče. Já v tomhle měla štěstí a jsem za to moc ráda. Vaše hodnota není odvislá od názoru okolí.

Je pro vás móda nástroj, hra, nebo způsob vyjádření vlastní identity?

Je to pro mě všechno z výše uvedeného. Osmatřicet let svého života jsem prožila jako chlápek, co denně četl ženské online magazíny a módní blogy. Teď jsem konečně sama sebou a strašně moc si to užívám.
Miluju feminní styl, ráda nosím šaty a podpatky. Nevlastním vůbec tepláky a kdybych nedostala v práci firemní mikinu, tak ani tu ne. Nikdy bych nevyšla na ulici neupravená. Za hezké oblečení jsem schopná utratit značnou část příjmů. Bot jsem si za ty zhruba tři roky pořídila něco přes padesát párů.
Móda je pro mě vyjádření identity, ale je to i hra – ovšem trochu v jiném smyslu, než u většiny žen. Jsem extrémně vysoká a mám velmi atypické proporce těla. Najít něco v mé velikosti, aby mi to sedělo a ještě aby mi to slušelo, je opravdu challenge. Celkově mám možná míň než procento výběru oproti ženám řekněme běžných rozměrů. Takřka veškeré oblečení a boty jsem nakoupila online, protože v obchodních centrech bych se uchodila k smrti, než bych našla něco, co by mi bylo.
Uvědomuju si ale, že móda mi slouží i jako nástroj, obzvláště při jednání ve firmách, na ministerstvech a s politiky – být dobře oblečená na podvědomé úrovni člověku zvyšuje šance na úspěšné jednání.